Poznáváme místní region

Když už bylo učení méně a my jsme se potřebovali trochu proběhnout, rozhodli jsme se, že se vydáme na putování po zdejších osadách. Žijeme v krásné podhorské oblasti a možná, že ještě mnoho z nás všechny kouty žacléřského okolí ani nenavštívilo. Jednou z osad u našeho města je Černá Voda, ve které dnes mnoho stálých obyvatel nežije. Osada dostala jméno podle Černého potoka, který se v Lubawce vlévá do Bobru. Hodně domů zde slouží dnes spíše jako chalupy, spousta jich zanikla, kouzlo podhorské osady však Černá Voda neztratila. Lidé se zde snaží žít v souladu s přírodou a váží si klidu, který tu panuje. Náš spolužák Vojta Kubíček se svými rodiči a sestrou v Černé Vodě také žijí a nás pozvali na návštěvu.

Vydali jsme se od školy pěšky a vyzkoušeli si, kolik času by asi dětem každodenní cesta do školy a zpět zabrala. Tam se nám šlapalo po polních cestách pěkně, někteří dokonce i běželi, zpět už nás ale nohy značně bolely a usoudili jsme, že bychom asi každodenní pěší túry nezvládali. Vojtova rodina nás ale vřele přivítala na své rozlehlé zahradě a dopřála nám strávit zde příjemné dopoledne. Děti si užily koupání v bazénu, hraní fotbalu na louce, houpačku, prohlídku a hlazení koní, hraní si s domácími zvířátky, opékání špekáčků, výborné občerstvení a spoustu dalších aktivit, kterých si některé městské děti ani neužijí. Děti zjistily, že žít na samotě ve vzdálenější osadě má své kouzlo, znamená to ale také spoustu práce okolo domu, zahrady a zvířat. Vytoužený klid a krásnou přírodu jsme tiše i nahlas záviděli, ani se nám nechtělo rodinnou usedlost opouštět. Víme ale také, že život na samotě má svá úskalí, se kterými se zde musí počítat. Přejeme obyvatelům Černé Vody, aby jim jejich klid nic zásadního nenarušovalo, a děkujeme za to, že jsme mohli také „přijít pobejt“.

Dominika Nováková a druháci