Exkurze v IPN

Na středu 18. února jsme se již dlouho těšili, protože jsme věděli, že vyrazíme na dějepisnou exkurzi se zaměřením na druhý československý odboj do pardubického Institutu paměti národa. Vyjet jsme museli velmi časně a počasí v Žacléři nám ukazovalo velmi nevlídnou tvář, mrzlo a sněžilo. Očekávali jsme tedy obtíže v dopravě, ale posléze jsme byli překvapeni plynulostí přepravy. Přesně podle jízdního řádu jsme stanuli před půl devátou na nástupišti stanice Pardubice centrum.

Cesta do Machoňovy pasáže nebyla příliš dlouhá a my jsme po krátkém telefonátu správně doputovali do podzemních prostor, v nichž se nalézala expozice Tichá svědectví. Protože všech účastníků exkurze bylo více než 30, byli jsme rozděleni na dvě poloviny.

Naše polovina začínala svou pouť dějinami odboje v teple expozice. Byli jsme usazeni okolo kulatého plátna, rozděleni do dvojic. Každá z dvojic dostala tablet a dvoje spojená sluchátka. Po obdržení nezbytných instrukcí jsme se vydali na základní průzkum expozice, kdy jsme se snažili v podzemním bludišti orientovat a načítat různá stanoviště. Následně jsme se vrátili k plátnu, kde jsme si vyzkoušeli kvíz týkající se neziskové organizace Post Bellum a jejich projektu zaznamenávajícího od roku 2001 vzpomínky pamětníků klíčových událostí 20. století.

Pak už jsme mohli znovu vyrazit. Naším pamětníkem byla Yarina Michová. Za pomocí projekcí, vizuálních a zvukových efektů, interaktivních obrazovek či rozšířené reality jsme se seznámili s jejím životním příběhem. Teprve později jsme zjistili, že část dvojic se seznamovala s osudy jiného pamětníka, Tomáše Sedláčka. Když jsme se všichni sešli na svých místech u plátna, shlédli jsme ještě závěrečný dokument věnující se osvobození Pardubic a krátkému seznámení s poválečnými časy.

Naše první část exkurze skončila, následovala krátká přestávka na svačinu a odpočinek. Bylo potřeba nabrat sil na procházku ulicemi pardubického centra, na kterou jsme se všichni těšili. Průvodkyní nám byla dokumentaristka, pracovnice pardubického rozhlasu Šárka Kuchtová.

Naše první kroky vedly do Oberlandratu, kde se nacházela služebna pardubického gestapa, do budovy Ředitelství pošt a telegrafů. Tady jsme si posedali na schodiště vedoucí do nejvyššího patra, u místa dřívější závory střežící vchod do pekla. Tady jsme se, díky projekci na bílou zeď, seznámili s výsadky Silver A i B. Blíže jsme poznali Alfréda Bartoše i Josefa Valčíka, či neblaze proslulého Karla Čurdu. Vyslechli jsme si také osudy Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, byla nám přiblížena chvíle atentátu.

Daleko více nás ale zajímaly osudy obyčejných pardubických lidí, kteří výsadkářům pomáhali. Dozvěděli jsme se, jakým způsobem byla přenášena vysílačka telegrafisty Jiřího Potůčka. Obdivovali jsme odvahu Erny Košťála, který zaměstnal jednoho z výsadkářů jako číšníka ve svém špičkovém hotelu. Vyslechli jsme si i příběh manželů Krupkových, spojek výsadku Silver A. Krok za krokem jsme sledovali pronásledování jednotlivých aktérů tohoto příběhu. Chvíli jsme postáli také před pamětní deskou připomínající odvahu mnohých pošťáků, kteří byli popraveni v období heydrichiády.

Naše další zastávka byla před bytem manželů Krupkových. Zde se před námi začal odvíjet příběh posledních minut života Alfréda Bartoše. I my jsme, společně s ním, kráčeli okolo dnes již neexistujícího hotelu Veselka parkem do přilehlé ulice, v níž bydlel další významný spolupracovník odboje MUDr. Josef Bartoň. Se zatajeným dechem jsme si vyslechli příběh o marném bušení na zamčené dveře již zatčených spolupracovníků a následné sebevraždě v bezvýchodné situaci i poslední slova o dopadu heydrichiády na město Pardubice i široké okolí, kdy bylo 2. července 1942 popraveno 42 pracovníků odboje, převážně z řad lidí, kteří pomáhali výsadkářům. Zde naše procházka skončila a my se, plni emocí a zážitků, vydali na cestu domů.

A jak se exkurze líbila našim žákům?

Byl to super den, exkurze byla velmi zajímavá, nejen ta vnitřní, ale i ta venkovní. Líbilo se mi procházení jednotlivých stanovišť, skenování kódů a poznávání příběhu Yariny Michové. Venkovní část byla zajímavější, protože jsme byli přímo na místech, kde se ty hrozné věci odehrávaly. Na gestapu, kde se dělaly tak hrozivé výslechy, že lidé kvůli nim skákali z oken. Z exkurze jsem si odnesl, že Němci byli odporné zrůdy, které zabíjely nevinné lidi. I to, jak dobře se máme v dnešní době.

                                                                                                                                     Maty K.

Velmi se mi líbila a moc jsem si ji užil. Díky naší převážně pánské partě nebyla dlouhá chvíle. Program byl zajímavý a dobře zpracovaný. Líbilo se míchání směsi z různých lahviček s Matym. Z příběhů mě nejvíce zaujal Alfréd Bartoš a jeho útěk před gestapem.

                                                                                                                                     Šimon

Exkurze byla zajímavá. Nejvíce mě bavila první část, kdy jsme do dvojice dostali tablet a sluchátka. Plnili jsme různé úkoly a koukali na úryvky týkající se 2. světové války. V druhé části exkurze jsme se vydali po stopách členů výsadku Silver A. Tato část mě příliš nebavila, ale byla zajímavá.                                                                           Petra

Z exkurze jsem nadšený, bylo to velmi zajímavé téma a člověk se hned vžil do rolí a života lidí v odboji. Sledovali jsme stopy výsadku Silver A. Jediné, co mi vadí, je cestování.

                                                                                                                                     Adrian

Exkurze se mi líbila. Zejména práce s tabletem i vyprávění o Silver A.

                                                                                                                                     Veronika

Užil jsem si to. Velmi mě zajímal atentát na Heydricha. Docela zajímavá byla i přednáška o Silver A. Expozice Tichá svědectví byla také zábavná.

                                                                                                                                     Maty D.